O zvláštních kvalitách tvorby Jiřího Bulise, zejména té písňové, už se velmi trefně vyjádřila řada větších odborníků nežli jsem já. V mých pocitech však nad teoretickými vývody vždy převažují zkušenosti praktického uvádění jeho díla v život. Nebyla to však jen autorem přesně korigovaná interpretace na koncertním pódiu či v nahrávacím studiu, tedy zážitek velmi prchavý, ale také skutečnost, že jsem byl nejen jeho dvorním houslistou s častými odbočkami ke kurióznímu nástroji, o oktávu níž laděným barytonovým houslím, ale že jsem také působil jako zachycovatel Jiřího výkonů. Mé zálibě coby nadšeného fonoamatéra se vedle desítek koncertů Státní filharmonie Brno a různých komorních souborů a sólistů nabízela možnost nahrávat autorská provedení písní, které pak na mnoha kopiích kolovaly mezi Bulisovými přáteli a stávaly se tak doslova veřejným majetkem. Dá se tedy říci, že četnými opakovanými poslechy se mi vryly pod kůži tak, že jsem čtyři roky po Jiřího smrti uvítal možnost přenést dvacítku jeho melodií ve víceméně pietních replikách jeho původních úprav pro zpěv a klavír, rozšířených o part houslí, do představení HaDivadla Proklatec. V režii Arnošta Goldflama, skladateli snad nejbližšího
a nejchápavějšího spolupracovníka, dosáhl tento kus od premiéry 1. 2. 1997 přes půlstovku provedení, kompletní hudební složka byla pak ve studiu Πvox pečlivě nahrána za účasti premiérových i alternujících hudebníků (Dada Klementová
a Michaela Polášková – klavír, Jan Beránek a Martina Himerová – housle) a přidáno bylo i několik bonusů, aby CD Hosté na zemi nabídlo i něco za obzorem Proklatce. K tomu poznámka: předlohou k úpravám mi byl materiál z jednoho předvánočního večírku v bytě herce Jana Vlasáka, který jsem kompletně nahrál, a výběr písní pak vyšel na CD Tiché písně – to byl ten autentický základ všeho dalšího.
Považuji za užitečné pojednat takto o prehistorii aktuálního artefaktu, který máte čerstvě v rukou. Vedla k němu totiž ještě docela zajímavá cesta, dlouhá více než dvě desetiletí. Předně nelze opomenout tradiční předvánoční speciální představení za účasti pětice původních zpívajících herců z Proklatce, Ivy Volánkové, Míni Chmelařové, Marie Ludvíkové, Josefa Poláška a Jána Sedala, jakož i Miloše Maršálka z HaDivadla a členů vůbec prvního souboru, s nímž Bulis po příchodu do Brna spolupracoval, Divadla X Zdeňka Čecháčka-Turby – Miki Skorkovského, Jana Svobody, Šárky Skorkovské a dalších.
Zde už byla instrumentace často obohacena o flétnu (většinou Petra Klementová, také však příslušnice nejmladší generace Hanka Sklenářová)
a violoncello (obětavá Dáša Barašová). Když už se zdálo, že tato každoroční vzpomínka se stane také historií, projevili zájem o notové materiály jedni z autorových nejbližších, členové pražského Divadla v Dlouhé, aby výběr nyní už opravdu velkých hitů začlenili roku 2005 do Kabaretu Prévert–Bulis.Také oni zachytili svůj originální aranžérský vklad na kompaktní disk, nazvaný podle Jiřího songu na text Jaroslava Seiferta, Kdo neví co s láskou. Rovněž toto představení se drželo na repertoáru několik let.
Co však nikdo nečekal – nakonec se vložili do věci mladí hudebníci z úplně jiného břehu, označovaného jako alternativní scéna, a z podnětu Jiřího starší dcery Lucie Dlabola Bulisové pojali šestnáct Jiřího písní naprosto nezávisle na předchozích známých zněních. Mucha, Martin E. Kyšperský, Bratři Orffové, Biorchestr a mnozí další překvapují, až provokují svým pojetím a jsou současně důkazem, že i hudba bezmála čtvrtstoletí nežijícího autora má jistý půvab
a inspiruje k originálnímu zacházení.
A po tom všem přichází konečně staronově Dada Klementová, aby se svými svěřenci, studenty ateliéru muzikálového herectví na Divadelní fakultě téže Janáčkovy akademie múzických umění, jejíž Hudební fakultu Jiří Bulis roku 1971 absolvoval jako dobře vybavený skladatel, nastudovala a v letech 2015 až 2017 prováděla vzácně kompaktní pásmo písní pod názvem Hodinku na Štědrý den již na prknech nové domovské scény JAMU, v Divadle na Orlí, včetně hostování v Městském divadle v Prostějově a hostování na divadelní přehlídce Festival 13+ v Divadle v Dlouhé. Po jednotlivých písních, kterými si Dada Klementová ověřovala jejich nakažlivost u další generace interpretů již drahně let předtím, dospěla k zatím definitivnímu zvuku obohacením původního klavíru o housle, barytonové housle, violoncello, kontrabas střídající baskytaru a také plátkové nástroje, saxofon a klarinet. Aranžmá jsou již velmi vzdálená původní autorově podobě, stále však respektují Jiřího dar vytvářet k nosným melodiím neotřelé protihlasy v uvedených nástrojích a k mým mnoha příležitostem „být při tom“ patří potěšení z osobní účasti na několika provedeních včetně živého vysílání z Radia Proglas.
Nejčerstvější zkušenost s ještě jiným hudebně-divadelním uvedením Jiřího písní mohli učinit návštěvníci premiér představení Drazí v Chomutově na scéně divadla Reduta v červnu 2017, na kterém bylo pro mne vedle autorství čtyř –
Jiřího Bulise, Lucie Dlabola Bulisové, Arnošta Goldflama a Ivy Klestilové –   zajímavé, opět jiné, čistě klavírní aranžmá Zdeňka Krále. Je tedy téměř jisté, že toto skladatelské dílo nezmizelo z českého hudebního života spolu se svým původcem a můžeme se dočkat ještě dalších překvapení. Nyní se radujme z pozoruhodného počinu Divadelní fakulty JAMU.
                            

Jan Dalecký (Beránek)